Rosický: V Arsenalu pro mě udělali hodně, je mou povinností jim to co nejvíce splatit

12.08.2014, 11:50 – Tomáš ZrůstProfil na Twitteru / independent.co.uk

Na severu Londýna započíná již svou devátou sezonu. Ačkoli je Tomáš Rosický nejstarším členem kádru Arséna Wengera, stále na sebe dokáže svými výkony strhávat velkou pozornost. A to je vzhledem ke strastem, kterými si ve své kariéře musel projít, opravdu obdivuhodné.

Déle než třiatřicetiletý záložník působí v Arsenalu jen Abou Diaby a Theo Walcott, který se usadil na severu Londýna jen o pár měsíců dříve. Rosického si Wenger vyhlédl během jeho úspěšného angažmá v Dortmundu a do svého týmu ho přivedl v roce 2006, tedy rok poté, co „Kanonýři“ získali na dlouhou dobu poslední trofej v podobě FA Cupu.

Český záložník si od té doby s klubem prošel dlouhým obdobím „sucha“, sám si během těchto let též musel poradit s velkou nepřízní osudu v podobě vážných zranění. Ale právě tyto nepříjemné zkušenosti v něm uchovávají naději, že nyní už bude jen a jen lépe. Zvláště, když se konečně mohl se svými spoluhráči po osmi letech radovat z vysněné trofeje.

Se startem nové sezony tak pro pražského rodáka začíná tradiční boj o co nejvíc odehraných zápasů a minut v červenobílém dresu klubu, který se letošní léto opravdu nebojí utrácet a povedlo se mu přivést velmi kvalitní fotbalisty. Není však žádným tajemstvím, že sám francouzský manažer je velkým obdivovatelem Rosického a nebojí se jeho schopností využívat i v klíčových utkáních. A hráč se mu dokáže odměnit výbornými výkony, díky kterým mu bylo v lednu tohoto roku nabídnuto prodloužení stávající smlouvy, jež ho na Emirates Stadium udrží až do konce následující sezony. 

Během jeho zapojení do akce s organizací Friendship Works, která pomáhá dětem, jež se ve svých domovech potýkají s problémy, naplnit jejich volné dny velkým množstvím volnočasových aktivit, český záložník naslouchal v útrobách domácího stadionu „Gunners“ mladým lidem, kterým čas strávený s pracovníky charitativní organizace pomohl ve školních lavicích dosáhnout lepších výsledků. Sám si tak jistě i vzpomenul na své dětství v tehdejším Československu, které bylo součástí tzv. východního bloku.

Sportovní nadání má v rodině. Jeho otec Jiří je též bývalý fotbalista, který hrával za pražské celky Sparta a Bohemians a připsal si i pár reprezentačních startů. Jeho matka byla výbornou hráčkou stolního tenisu, fotbalem se živil i jeho starší bratr. Tehdejší doba byla však velmi odlišná a československé zákony tak úplně znemožnily rodině přenést svou sportovní kariéru i do zahraničí, jak tomu dnes bývá v životech úspěšných sportovců naprostou samozřejmostí. Ačkoli Jiří Rosický dostal během utkání Sparty Praha ve Švýcarsku nabídku na azyl a profesionální angažmá, byl nucen ji odmítnout s obavou, že by jej celá rodina pravděpodobně nemohla následovat. Fakt, že je Tomáš Rosický jedním z posledních fotbalistů na nejvyšší úrovni, kteří svá raná fotbalová léta strávil v komunistickém Československu, v něm ihned vyvolává řadu vzpomínek na maličkosti z jeho mládí.

„Když jste si tenkrát chtěli v Praze koupit nějaké ovoce, museli jste vystát opravdu dlouhou frontu. Někdy jsem dostal jablko, jindy zase banán. Tedy věci, které dnes kupujete se samozřejmostí. Jakmile přišla revoluce, získali jsme více. Nestalo se to sice všechno přes noc, ale najednou nám naši rodiče mohli kupovat větší množství podobných věcí. Naše matka nám chtěla zajistit přísun vitaminů a to nebylo vždycky možné. Ale jakmile něco takového získali, hned to dávali nám.“ 

Rosický přestoupil do Arsenalu na dnešní poměry za skromnou částku sedmi milionů liber. Už po prvních zápasech v novém dresu se nová akvizice ze středu Evropy ukázala býti užitečná a její popularita začínala rapidně stoupat. Po prvních příjemných letech se však o pozornost přihlásila i odvrácená strana fotbalového života – v roce 2008 si přivodil vážné zranění podkolenní šlachy, které ho vyřadilo ze hry na dlouhých osmnáct měsíců, další nepříjemné zranění ho pak zastihlo přímo na evropském šampionátu v Polsku v červnu 2012.

Důvěra, kterou v něj během těchto chmurných období vložil Arsène Wenger, hráče přesvědčila o tom, že je v tom správném klubu. Nikdy tak nezamýšlel z Londýna odejít. A jelikož si během dlouhých let prošel nepříjemnostmi sám i se samotným fotbalovým klubem, nabízí se otázka, jestli je Arsenal před deseti lety nějak odlišný od Arsenalu v roce 2014. 

„Nemohu říci, že bych viděl nějaké obrovské odlišnosti. Arsenal je pro mě stále klub s věhlasným jménem po celém světě. I když se mu výrazně nedařilo, stále patřil mezi naprostou špičku. Byla to hrbolatá cesta, ale nyní je klub ve stabilní situaci. Nemusí se ohlížet někam do bůhvíjaké země, kde ji někdo vlastní. Je to čistý klub. Dokáže být konkurencí z vlastních zdrojů,“ míní muž, který nosí v Arsenalu na zádech slavnou sedmičku.

Finanční Fair Play je v klubu, kde působí jako manažer jeho velký zastánce, jistě častým tématem a hlavně důležitým pravidlem. Ovlivňuje tento fakt nějakým způsobem i samotné hráče? „Nemyslím si, že se na to hráči dívají tímto způsobem. Jste si vědomi, co se děje v pozadí. Jsem tu od roku 2006, tohle je můj devátý rok. Vždy jsem tu měl vše, co jsem požadoval. A to i ve špatných časech.“

„Je to obrovský klub s velkými ambicemi a stojí za to, abych za něj bojoval. To je důvod, proč tu jsem tak dlouho. Byl jsem šťastný, když se nám dlouho nedařilo získat úspěch? Samozřejmě, že ne. Ale chtěl jsem tu zůstat a bojovat. A tento klub za to opravdu stojí.“

Jeho slova jistě nejsou vzhledem ke zmíněnému období, kdy se potýkal s mnoha zraněními a hrál jen málo, jen planými řečmi. Jak sám bývalý hráč Sparty Praha říká, Arsenal na něj již v mládí velmi zapůsobil, avšak to, jak se k němu v Londýně zachovali během zlých časů, kdy většinu dní strávil mimo zelený trávník, nikdy nezapomene. „Vždycky jsem tu chtěl působit, jelikož se mi zamlouval styl, jakým se tu hraje, a zaujala mě i klubová filozofie. Když jsem působil v Dortmundu, snil jsem o tom, že budu hrát za Arsenal.“

„Když jsem se zranil a osmnáct měsíců nehrál, stáli při mně. A já jsem člověk, který nezapomíná na to, jak se ke mně lidé chovali, když se mi zrovna nedařilo. To nyní hraje obrovskou roli. Chci jim tuto důvěru splatit, jak to jen bude možné.“

Jak už to tak bývá, každá sezona má své světlé momenty i chvíle, na které chce fotbalista co nejdříve zapomenout. Pro Tomáše Rosického byly pravděpodobně nejkrásnějšími momenty jeho branky do sítě Tottenhamu  a to jak na Emirates Stadium v rámci FA Cupu, tak i v ligovém klání na White Hart Lane. Obě branky se beze sporu řadí mezi to nejzajímavější, co „Kanonýři“ v tomto období vyprodukovali.

Naopak, na co bude chtít každý člen rodiny Arsenalu zapomenout, budou bolestné a vysoké prohry nad konkurenty z vrcholu tabulky. Ať už mluvíme o šestigólovém přídělu ze Stamford Bridge či prohře 1:5, kterou museli svěřenci Arséna Wengera zkousnout v Liverpoolu.

„Agresivita Liverpoolu byla v tom zápase nad naše síly. Nedokázali jsme se s tím vypořádat. V utkání s Chelsea to bylo trochu něco jiného. Hned na začátku zápasu jsme měli obrovskou příležitost. Ovšem neproměnili jsme ji a oni hned poté skórovali podruhé. Ze dvou šancí dokázali vstřelit dvě branky.“

V té době postrádal tým mnoho důležitých hráčů a jako každý rok se potýkal s rozsáhlou marodkou, tedy faktorem, který zkazil slibně rozjetý ligový ročník. Fanoušci tak vzhlíželi k letnímu přestupovému období s očekáváními, že tým bude náležitě posílen, aby se tato situace již nemusela nikdy opakovat. Ačkoli máme za sebou zatím pouze polovinu dvouměsíčního intervalu, žádný příznivec Arsenalu nemůže mluvit o zklamání. Naopak. Nadšení z nových tváří je znát i na samotných hráčích, včetně Rosického, který doufá, že posily napomohou tomu, aby se podobné debakly a rychlá inkasování nemusela opakovat.

„Sánchez nám snad dokáže v tomto pomoci. V podobných zápasech nemůžete očekávat dvě něco tři gólové šance, dostanete se maximálně k jedné a tím to končí. A Chelsea si díky tomu ve velkých zápasech vedla nadmíru dobře. V téhle oblasti se tedy musíme zlepšit.“

V době rozhovoru Arsenal teprve čekalo utkání Community Shield proti celku, který od své revoluce, od níž do klubu proudí obrovské množství peněz, dokázal z Arsenalu získat již pátého hráče. Tentokrát však po vypršení smlouvy putoval zadarmo na Etihad Stadium obránce Bacary Sagna. „Není to tak, že by nás opustil na úkor Manchesteru City. Zaprvé jsme vůbec nechtěli, aby odešel, jelikož je skvělý obránce. Nikdo nesledoval, kam míří. Bylo to spíš o tom, že odchází. Každý si během své kariéry vybere odlišnou cestu. Některým jde o peníze, jiným jde jednoduše jen o samotný fotbal. Každý hráč to vidí jinak a má tak právo si vybrat, jakou cestou se chce vydat.“

Kromě vytížení v klubu čeká Rosického jako kapitána české fotbalové reprezentace i náročná kvalifikace na evropský šampionát, který se bude v roce 2016 konat ve Francii. Třiatřicetiletý hráč však i přes svůj věk nehodlá s reprezentací končit, zvláště když mu zbývá pouhých šest startů, aby se dotkl magické hranice sta zápasů v reprezentačním dresu. Celkově má pražský rodák třetí největší počet startů v historii českého národního týmu – více má jen Petr Čech (107) a Karel Poborský (118). 

Pro Tomáše Rosického je dosažení oné hranice jistě nesmírně důležité, zvláště když svou zemi reprezentuje od devatenácti let. Avšak zatímco v reprezentaci má své místo v základní sestavě jisté, o místo v základní jedenáctce Arsenalu bude muset bojovat. Konkurence v záložní řadě je totiž více než kvalitní.

„Už když mě Boss koupil, řekl mi: „Ano, na tuhle pozici tu mám tebe, ale i Fabregase, Reyese a Ljungberga.“ Dnes jsou sice jména jiná, ale situace zůstává stejná. Je to velký klub a vždy tu bude spousta výborných fotbalistů, se kterými budete bojovat o svou pozici. Vím, že konkurence tu bude a to se mi velice líbí, jelikož mě to každý den posouvá kupředu a nepřichází v úvahu, abyste vynechali byť jen jediný týden tréninku.“

Závěrečná otázka nemohla býti jiná. Patří mezi ty nejčastější a nejobyčejnější ve fotbalovém povolání. Avšak samotnému hráči se na ni jistě neodpovídá lehce, zvláště před zahájením sezony, na niž se tolik týmů připravuje s těmi největšími ambicemi. Myslí si tedy Tomáš Rosický, že stávající celek Arsenalu z roku 2014 se může na konci nadcházejícího ročníku Premier League radovat z prvenství a zvednout nad hlavu další trofej?

„Minulou sezonu jsme vedli ligu docela dlouhou dobu. Ale nedotáhli jsme to do konce. Nastaly komplikace. Avšak ukázali jsme, že na to máme hráče i schopnosti. Dle mého názoru se na úplný vrchol dokážeme dostat. Přeci jen je naším cílem v lize zvítězit,“ ukončil rozsáhlé interview s redaktorem Samem Wallacem z The Independent hráč, který v červenobílém dresu s kanonem na hrudi dokázal zatím nasbírat přes 220 startů a vstřelit 25 branek. Doufejme, že další starty i branky budou ještě následovat.

Profily souvisejících hráčů:

Nejčtenější články

Kam pokračovat?
Reklama