Arsene Wenger
Životopis:
Arsene Wenger se narodil svým rodičům Alphonsovi a Louise 22. října 1949 ve Štrasburku ve Francii a své dětství prožil v nedaleké vesnici Duttlenheim společně se svou starší sestrou a bratrem. Jeho rodiče podnikali ve Štrasburku, kde vlastnili firmu na náhradní díly do automobilů a mimo jiné i bistro v Duttlenheimu, jenž neslo název „La Croix d'Or“.
"Hospoda je jednoznačně nejlepším místem k pochopení psychologie lidí. V mládí jsem tam potkal spoustu lidí a poznal, jak jsou k sobě krutí."
Arsene Wenger
Wenger je v současnosti ženatý s bývalou basketbalistkou Annie Brosterhousovou, se kterou společně se svou jedinou dcerou žijí v Totteridge v Londýně.
Hráčská kariéra
Wenger strávil své mládí v FC Duttlenheim, kde se i podílel na organizaci zápasů. Do prvního týmu zmiňovaného klubu se dostal v 16 letech a následně odešel do týmu třetí divize AS Mutzig. Tam se později stal poradcem manažera Maxe Hilda. Jeho tým v té době hrál nejlepší amatérský fotbal ve Francii.
Arsene Wenger byl v hráčské kariéře velice skromný. Hrál většinou jako obránce za různé amatérské kluby při svém studiu na univerzitě ve Štrasburku, kde absolvoval magisterský titul. Profesionálem se Wenger stal až v roce 1978, kdy v dresu RC Štrasburk debutoval proti Monaku. V tomto týmu Wenger odehrál pouze 11 zápasů včetně jednoho v rámci Poháru UEFA. Se Štrasburkem dokonce vyhrál Ligue 1. V roce 1981 dostal diplom a byl jmenován manažerem mládežnického týmu v klubu. O dva roky později se ale stěhoval do AS Cannes, kde se stal asistentem manažera.
Manažerská kariéra
Wenger svou manažerskou kariéru započal v AS Nancy, kde se mu ale příliš nedařilo. Za tři roky totiž dokázal s klubem z 19. místa sestoupit do druhé francouzské ligy. Jeho manažerská kariéra nabrala na otáčkách v roce 1987, kdy se takřka ihned po odchodu z Nancy stal manažerem AS Monaka. Hned rok nato, tedy ve své první sezoně za Monako, dokázal se svým týmem vyhrát francouzskou ligu a v roce 1991 dokonce vyhrál Francouzský pohár.
Do klubu se mu podařilo přivést Glenna Hoddlea, George Weaha či Jürgena Klinsmanna. Získal také tehdy 23letého Youriho Djorkaeffa ze Štrasburku. Budoucí vítěz mistrovství světa se stal nejlepším střelcem týmu Arsena Wengera v jeho poslední manažerské sezoně ve Francii před svým odchodem (Djorkaeff nastřílel 20 branek). Než ještě Wenger z Francie odešel, byl na listině možných manažerů v Bayernu Mnichov, ale vedení Monaka zakázalo jakékoliv jednání Wengera s německým klubem.
Wenger Francii opustil a zamířil do Japonska. Tam se ujal tamního klubu Nagoya Grampus Eight, s nímž vyhrál Emperor Cup, což byl národní pohár. Mimo úspěchu v poháru také dokázal tým zvednout ze samého dna tabulky japonské ligy. Do Japonska si poté přivedl na místo svého asistenta tehdy bývalého manažera Valenciennes Bora Primorace.
Během své manažerské štace v Japonsku se Arsene Wenger stal přítelem vicepředsedy Arsenalu Davida Deina. A právě poté, co byl v srpnu roku 1996 z Arsenalu propuštěn Bruce Rioch a Gérard Houllier se stal naopak technickým ředitelem francouzské Fotbalové asociace, byl Davidem Deinem Wenger doporučen.
28. září 1996 Arsenal oficiálně jmenoval svým novým manažerem právě Arsena Wengera, jenž do funkce vstoupil 1. října zmiňovaného roku. Wenger byl v historii londýnského klubu vůbec prvním manažerem, jenž nepocházel z Velké Británie. V Anglii byl tehdy poměrně neznámý. Noviny Evening Standard dokonce do svých listů napsaly: „Kdo je Arsene?“
Zhruba měsíc poté, co se stal manažerem „Gunners“ klub požádal, aby přivedl francouzské záložníky Patricka Vieiru a Rémiho Gardeho. První zápas v nové roli Francouz zvládl, 12. října 1996 venku porazil Blackburn Rovers 2:0. V první sezoně se s klubem v domácí ligové soutěži umístil na třetí příčce a druhé místo, které zajišťovalo kvalifikaci do Ligy mistrů, uteklo svěřencům Arsena Wengera pouze o skóre. Tehdy se na druhém místě umístil Newcastle United.
Ve své druhé sezoně, tedy v ročníku 1997/1998, Wenger s Arsenalem vyhrál jak ligu, tak i FA Cup, což teprve znamenalo druhý double v historii klubu. Mezi nejdůležitější hráče v sezoně patřili Tony Adams, Steve Bould, Nigel Winterburn, Lee Dixon, Martin Keown, Dennis Bergkamp, Emmanuel Petit, Patrick Vieira, Marc Overmars či dospívající Nicolas Anelka.
Následující roky a sezony nebyly až tak úspěšné. V ročníku 1998/1999 „Gunners“ přišli o titul v posledním dnu ligy o jediný bod. Získal jej Manchester United, jenž dokonce vyřadil Arsenal i v semifinále FA Cupu. Zápas rozhodla branka v nastaveném čase. V sezoně 1999/2000 naopak Arsenal po penaltách s Galatasarayem Istanbul přišel o finále Poháru UEFA a v roce 2001 podlehl ve finále FA Cupu 2:1 Liverpoolu.
Po neúspěšných letech se tak Wenger rozhodl svůj tým posílit a z White Hart Lane přivedl stopera Sola Campbella. Tým rovněž posílili Freddie Ljungberg, Thierry Henry a Robert Pires. A posily se vyplatily. V sezoně 2001/2002 totiž Arsenal získal druhý double pod vedením Arsena Wengera. Důležitým okamžikem sezony byl poslední zápas ročníku proti Manchesteru United, jenž Arsenal vyhrál 1:0. Ve finále FA Cupu severolondýnský celek překonal Chelsea 2:0, když se trefili Ljungberg a Parlour.
Arsenal v ročníku 2002/2003 začal velmi dobře a už to vypadalo, že si udrží náskok osmi bodů, čímž by se stal podruhé za sebou vítězem ligy. Jenže to se nepovedlo, Arsenal zbytečně ztratil body a titul mířil do Manchesteru. Klub z Highbury to ale odčinil, alespoň tedy částečně - v roce 2003 totiž vyhrál FA Cup. V sezoně 2003/2004 znovu kraloval v Premier League, když v ročníku ani jednou neprohrál. To se v Anglii naposledy povedlo Prestonu North End v sezoně 1888/1889. V Evropě se to mimo jiné také povedlo Ajaxu Amsterdam či AC Milán. Zajímavostí je, že Wenger rok předtím řekl, že Arsenal vyhraje ligu bez jediné porážky.
Po 49 neprohraných zápasech v řadě přišla první prohra v říjnu roku 2004 na Old Trafford, kde londýnský klub podlehl United 2:0. Arsenal neodehrál následující sezonu vůbec špatně, ale z titulu se nakonec radovala Chelsea. Menší náplast ale znovu přišla v podobě vítězství v FA Cupu, kde Arsenal porazil Manchester United po penaltách, jenž se kopaly po nerozhodném stavu.
Sezony 2005/2006 a 2006/2007 se Arsenalu moc nevydařili, neboť v lize skončil shodně na čtvrtém místě. V první zmiňované sezoně ale „Gunners“ dokráčeli do finále Ligy mistrů, v utkání proti Barceloně, které po většinu zápasu hráli o deseti, však prohráli 1:2. V ročníku 2007/2008 si Arsenal vedl takřka suverénně, po většinu sezony válcoval soupeře a vedl ligu, ovšem přišel okamžik, jenž naprosto složil tým. Jednalo se o otevřenou zlomeninu nohy útočníka Eduarda na půdě Birminghamu City.
Kontroverzní situace
Wengerův tým byl vždy kritizován za svou neukázněnost. Za 12 let, od roku 1996 do roku 2008, obdrželi hráči „Kanonýrů“ celkem 73 červených karet. To ovšem nic nemění na tom, že Arsenal v roce 2004 a 2005 vyhrál tabulku fair play. O rok později pak Wengerův tým skončil druhý.
V roce 1999 Arsene Wenger nabídl Sheffieldu United opakování zápasu 5. kola FA Cupu, jelikož Arsenal vyhrál brankou Marca Overmarse, která ovšem padla poté, co ležel jeden z hráčů Sheffieldu kvůli zranění na zemi. „Gunners“ opakované utkání vyhráli, tentokráte 2:1.
Wenger je také velice známý svou soupeřivostí se sirem Alexem Fergusonem, manažerem Manchesteru United. Tato rivalita dosáhla vrcholu v nechválně známé „Pizzagate“ v říjnu roku 2004 na Old Trafford, kdy United ukončil výhrou 2:0 šňůru 49 zápasů Arsenalu bez porážky. V tunelu poté na Wengera létalo jídlo a samotný manažer dostal pokutu 15 tisíc liber za slova o Ruudu van Nistelrooyovi, o němž lodivod Arsenalu tvrdil, že holandský útočník podváděl. Oba manažeři se po tomto zápase dohodli, že zmírní svou rivalitu.
V říjnu a listopadu roku 2005 byl Arsene Wenger ve slovní válce s Josém Mourinhem, tehdejším manažerem Chelsea. Mourinho obvinil Wengera z „neprofesionální posedlosti“ k Chelsea a dále jej označil za zrádce. „Dělá si o nás pořád starosti, vždy mluví jen o nás - je to Chelsea, Chelsea, Chelsea, Chelsea,“ řekl tehdy José Mourinho. Wenger poté na otázky novinářů ohledně Chelsea odpovídal, že chování Mourinha bylo bez trochy úcty. Mourinho následně prohlásil, že lituje neúctivých komentářů na adresu Wengera, jenž přijal jeho omluvu.
Arsene Wenger je často kritizován mnoha manažery a experty za to, že v jeho kádru se nenachází příliš anglických hráčů. Když se Wengera ohledně této záležitosti zeptali novináři, řekl: „O tom, kdo bude hrát a kdo přijde rozhodují hodnoty a kvality hráčů, nejde o pasy.“ I když za Arsenal nenastupuje moc anglických hráčů, „Gunners“ dokázali vyprodukovat několik fotbalistů, jenž hrají za jiné kluby. Jedná se například o Matthewa Upsona, Steva Sidwella, Davida Bentleyho, Jermaina Pennanta či Ashleyho Cola. Ze současného kádru jsou velice talentovaní Theo Walcott, Kieran Gibbs či Jack Wilshere.
V návaznosti na finále Carling Cupu v roce 2007 Arsene Wenger označil pomezního sudího za lháře, za což byl „odměněn“ pokutou 2 500 liber. Mimo toho také vždy, když se hráči Wengerova týmu proviní či se proviní jejich protihráči, často říká, že daný incident neviděl.
Přístup a filozofie
Arsene Wenger je považován za manažera, jenž si dokáže vybudovat tým, který bude vítězit i fotbalem bavit diváky. Od sezony 2003/2004 byl přístup Wengera ke hře velice útočný, ovšem byl často kritizován za to, že v týmu nemá typického „zabijáka“. Ačkoliv byl po řadu let zastáncem rozestavení 4-4-2, od roku 2005 začal více využívat formací 4-5-1, a to především po přechodu na širší hřiště na Emirates Stadium.
V čem Wenger nemá na světě konkurenta, tak to je vyhledávání mladých talentů. Za dob, kdy vedl Monako přivedl do týmu Georgea Weaha, jenž se později v AC Milán stal nejlepším hráčem na světě. V Arsenalu naopak Wenger podepsal například v té době mladého Patricka Vieiru, Cesca Fabregase, Robina van Persieho či Kola Toureho, jenž dokázal dostat na samý vrchol.
Průzkum v roce 2007 zjistil, že Arsene Wenger měl s Arsenalem jako jediný tým Premier League výdaje na přestupech. V letech 2004 až 2009 Wenger v průměru v přestupových obdobích vydělal 4,4 milionu liber. Takové výdaje neměl jakýkoliv jiný klub v Anglii! Pozorohudný byl například přestup Nicolase Anelky, jenž do Arsenalu zamířil z Paris Saint-Germain za 500 tisíc liber a následně odešel do Realu Madrid za 22,3 milionu liber.
Mimo skvělé práce s mladíky se může Wenger také chlubit několika veterány svého týmu. Například Dennis Bergkamp pod francouzským manažerem dosáhl svého vrcholu. Za zmíňku stojí i například Thierry Henry, z něhož v Monaku udělal světového fotbalistu. Jak je již známo, Henry potom zamířil za Wengerem do Arsenalu a stal se v londýnském klubu nejlepším střelcem v historii.
Wenger v Arsenalu mimo jiné i změnil tréninkový styl a denní režim, kdy klub zbavil nezdravého pití a jídla. Díky Wengerovi si svou kariéru mohl prodloužit Tony Adams, jenž měl velké problémy s alkoholem. Dokonce se v roce 1996 stal kapitánem „Gunners“. Změna režimu v Arsenalu dopomohla i Nigelu Winterburnovi, Lee Dixonovi či Martinu Keownovi. Wenger se již poohlížel po mladších náhradách, ovšem díky zmiňované změně to mohl na určitou dobu odložit.
