Datum narození	22.10.1949
	Místo narození	Štrasburk, Francie
	Státní občanství	Francie
	Pozice	Manažer
	Příchod	28.09.1996
	Smlouva do	30.06.2014
	Hráčská kariéra	Mulhouse, ASPV Štrasburk, RC Štrasburk
	Trenérská kariéra	Štrasburk (mládež) /Fran./, Cannes (asistent) /Fran./, Nancy /Fran./, AS Monako /Fran./, Nagoya Grampus Eight /Jap./

Životopis

Arsene Wenger se narodil Alphonsovi a Louise Wengerovým 22. října 1949 ve Štrasburku ve Francii a své dětství prožil v nedaleké vesnici Duttlenheim společně se svou starší sestrou a bratrem. Jeho rodiče podnikali ve Štrasburku, kde vlastnili firmu na náhradní díly do automobilů a mimo jiné i bistro v Duttlenheimu, které neslo název „La Croix d'Or“.

„Hospoda je jednoznačně nejlepším místem k pochopení psychologie lidí. V mládí jsem tam potkal spoustu osob a poznal, jak jsou k sobě krutí.“

Wenger je v současnosti ženatý s bývalou basketbalistkou Annie Brosterhousovou, s níž žije v Totteridge v Londýně.

Hráčská kariéra

Wenger strávil své mládí v FC Duttlenheim, kde se i podílel na organizaci zápasů. Do prvního týmu zmiňovaného klubu se dostal v šestnácti letech a následně odešel do celku třetí divize AS Mutzig. Tam se později stal rádcem manažera Maxe Hilda. Jeho tým v té době hrál údajně nejlepší amatérský fotbal ve Francii.

Arsene Wenger byl v hráčské kariéře velice skromný. Hrál většinou jako obránce za různé amatérské kluby při svém studiu na univerzitě ve Štrasburku, kde získal magisterský titul. Profesionálem se Wenger stal až v roce 1978, kdy v dresu RC Štrasburk debutoval proti Monaku. V tomto týmu Wenger odehrál pouze jedenáct zápasů, a to i včetně jednoho v rámci Poháru UEFA. Se Štrasburkem dokonce vyhrál Ligue 1. V roce 1981 dostal diplom a byl jmenován manažerem mládežnického týmu. Nicméně o dva roky později se stěhoval do AS Cannes, kde se stal asistentem manažera.

Manažerská kariéra

Wenger svou manažerskou kariéru započal v AS Nancy, kde se mu ale příliš nedařilo. Za tři roky totiž dokázal s klubem z 19. místa sestoupit do druhé francouzské ligy. Jeho manažerská kariéra nabrala na otáčkách v roce 1987, kdy se takřka okamžitě po odchodu z Nancy stal manažerem Monaka. Rok nato, tedy ve své první sezoně za Monako, dokázal vyhrát francouzskou ligu a v roce 1991 získal Francouzský pohár.

Do klubu se mu pořadilo přivést Glenna Hoddla, George Weaha či Jürgena Klinsmanna. Přivedl také tehdy třiadvacetiletého Youriho Djorkaeffa ze Štrasburku. Budoucí vítěz mistrovství světa se stal nejlepším střelcem Wengerova výběru v jeho poslední manažerské sezoně ve Francii (Djorkaeff nastřílel 20 branek). Než Wenger z Francie odešel, byl na listině možných manažerů v Bayernu Mnichov, ale vedení Monaka zamezilo jakýmkoliv jednáním s německým klubem. I přesto rodák ze Štrasburku Francii opustil a zamířil do Asie.

V Japonsku se ujal tamního klubu Nagoya Grampus Eight, s nímž vyhrál národní pohár Emperor Cup. Mimo úspěchu v poháru Wenger také dokázal tým zvednout ze samého dna tabulky japonské ligy. Na asijský kontinent si poté přivedl na místo svého asistenta tehdy bývalého manažera Valenciennes Boro Primorace, který dnes v Arsenalu působí jako trenér prvního týmu.

Během své manažerské štace v Japonsku se Arsene Wenger stal přítelem místoprezidenta Arsenalu Davida Deina. Poté, co byl v srpnu roku 1996 z Arsenalu propuštěn Bruce Rioch, byl Wenger Deinem londýnskému celku doporučen.

28. září 1996 byl Wenger definitivně jmenován lodivodem Arsenalu, do funkce ale nastoupil až 1. října. Na stole měl přitom nabídku stát se technickým ředitelem francouzské Fotbalové asociace. Wenger je dosud jediným zahraničním manažerem v historii klubu. V Anglii byl zpočátku poměrně neznámý. List London Evening Standard dokonce napsal: „Arsene, kdo?“

Zhruba po měsíci ve své nové funkci Wenger přivedl francouzské záložníky Patricka Vieiru a Rémiho Garda. První zápas v nové roli Francouz zvládl, 12. října 1996 venku porazil Blackburn Rovers 2:0. V první sezoně se s klubem v domácí ligové soutěži umístil na třetí příčce a druhé místo, jež zajišťovalo kvalifikaci do Ligy mistrů, uteklo Wengerovým svěřencům pouze o skóre. Tehdy se na druhém místě umístil Newcastle United.

Ve své druhé sezoně Wenger s Arsenalem vyhrál jak ligu, tak i FA Cup, tedy druhý double v historii klubu. Mezi nejdůležitější hráče v sezoně patřili Tony Adams, Steve Bould (současný Wengerův asistent), Nigel Winterburn, Lee Dixon, Martin Keown, Dennis Bergkamp, Emmanuel Petit, Patrick Vieira, Marc Overmars či dospívající Nicolas Anelka.

Následující roky a sezony nebyly až tak úspěšné. V sezoně 1998/1999 „Gunners“ přišli o titul v posledním kole o jediný bod. Získal jej Manchester United, jenž vyřadil Arsenal i v semifinále FA Cupu. Zápas rozhodla branka v nastaveném čase. V ročníku 1999/00 naopak Arsenal po penaltách s Galatasarayem přišel o Pohár UEFA (dnes Evropská liga) a v roce 2001 podlehl ve finále FA Cupu Liverpoolu 1:2.

Po neúspěšných letech se tak Wenger rozhodl svůj tým posílit a z White Hart Lane přivedl stopera Sola Campbella. Tým rovněž posílili Fredrik Ljungberg, Thierry Henry a Robert Pires. A posily se vyplatily. V sezoně 2001/02 totiž Arsenal získal druhý double pod Wengerovým vedením. Důležitým okamžikem ročníku byl poslední zápas proti Manchesteru United, který Arsenal vyhrál 1:0. Ve finále FA Cupu „Kanonýři“ pokořili Chelsea 2:0, góly za Arsenal tehdy vstřelili Freddie Ljungberg a Ray Parlour.

„Gunners“ sezonu 2002/03 začali velmi dobře a už to vypadalo, že si udrží náskok osmi bodů a stanou se tak podruhé za sebou vítězem ligy. Jenže to se nepovedlo, Arsenal zbytečně ztratil body a trofej mířila do Manchesteru. Arsenal to ale odčinil, alespoň tedy částečně – v roce 2003 totiž vyhrál FA Cup. V sezoně 2003/04 znovu vyhrál Premier League, když ligovým ročníkem prošel bez jediné porážky. To se v Anglii naposledy povedlo Prestonu North End v sezoně 1888/89. V Evropě se to mimo jiné také povedlo Ajaxu Amsterdam či AC Milán. Zajímavostí je, že rok předtím byl Wenger terčem posměchu, když prohlásil, že Arsenal vyhraje ligu bez jediné prohry.

Po 49 po sobě jdoucích zápasech bez porážky přišlo první zaváhání v říjnu roku 2004 na Old Trafford, kde londýnský klub podlehl United 0:2. Arsenal neodehrál následující sezonu špatně, ale z titulu se nakonec radovala Chelsea. Menší náplastí bylo vítězství v FA Cupu, kde Arsenal porazil Manchester United po penaltovém rozstřelu.

Sezony 2005/06 a 2006/07 se Arsenalu moc nevydařili, neboť v lize skončil pokaždé na čtvrtém místě. V prvním ročníku ale „Gunners“ dokráčeli do finále Ligy mistrů, v němž podlehli Barceloně 1:2. V následující sezoně si Arsenal vedl takřka suverénně, po většinu ročníku válcoval soupeře a vedl ligu, jenže po otevřené zlomenině nohy útočníka Eduarda na půdě Birminghamu City se hráči sesypali a sezonu nedotáhli do úspěšného konce.

Ani v dalších ročnících „Kanonýři“ nedosáhli na trofeje. Na poháry čekají od roku 2005.

Kontroverzní situace

Wengerův tým byl vždy kritizován za svou neukázněnost. Za dvanáct let, od roku 1996 do roku 2008, obdrželi hráči „Gunners“ celkem 73 červených karet.

V roce 1999 Arsene Wenger nabídl Sheffieldu United opakování zápasu 5. kola FA Cupu, jelikož Arsenal vyhrál brankou Marca Overmarse, která padla poté, co ležel jeden z hráčů Sheffieldu kvůli zranění na zemi. „Kanonýři“ zvládli i opakované utkání, tentokrát 2:1.

Wenger také proslul rivalitou s bývalým manažerem Manchesteru United sirem Alexem Fergusonem. Nepřátelství dosáhlo vrcholu v nechválně známé kauze „Pizzagate“ v říjnu roku 2004 na Old Trafford, kdy United ukončili výhrou 2:0 49zápasovou šňůru Arsenalu bez porážky. V tunelu poté na Wengera létaly pokrmy a samotný manažer dostal pokutu  patnáct tisíc liber za kritiku Ruuda van Nistelrooye, o němž Wenger tvrdil, že podvádí. Oba manažeři se po zápase dohodli, že zmírní svou rivalitu.

V říjnu a listopadu roku 2005 byl Arsene Wenger ve slovní válce s Josém Mourinhem, manažerem Chelsea. Mourinho obvinil Wengera z „neprofesionální posedlosti“ k Chelsea a dále jej označil za zrádce. „Dělá si pořád starosti o nás, o nikom jiném nemluví – neustále Chelsea, Chelsea, Chelsea, Chelsea,“ řekl tehdy Mourinho. Wenger poté na otázky novinářů ohledně Chelsea odpověděl, že chování Mourinha postrádalo úctu. Mourinho následně prohlásil, že lituje komentářů na adresu Wengera, jenž přijal jeho omluvu.

Po finále Carling Cupu v roce 2007 Arsene Wenger označil pomezního sudího za lháře, za což byl „odměněn“ pokutou dva a půl tisíce liber.

Přístup a filozofie

Arsene Wenger je považován za manažera, jenž si dokáže vybudovat tým, který bude vítězit i fotbalem bavit diváky. Od sezony 2003/04 byl přístup Wengera ke hře velice útočný, ovšem Francouz byl často kritizován za to, že ve výběru nemá typického „zabijáka“. Ačkoliv byl po řadu let zastáncem rozestavení 4-4-2, od roku 2005 začal více využívat formací 4-5-1, a to především po přechodu na širší hrací plochu na Emirates Stadium.

Bezkonkurenční je Wenger ve vyhledávání mladých talentů. V době, kdy vedl Monako, přivedl do týmu George Weaha, jenž se později v barvách AC Milán stal nejlepším hráčem na světě. V Arsenalu naopak Wenger podepsal mladého Patricka Vieiru, Cesca Fabregase, Robina van Persieho či Kola Tourého, které dokázal dostat na samý vrchol.

Průzkum v roce 2007 zjistil, že Arsenal měl jako jediný tým Premier League výdaje na přestupech. V letech 2004 až 2009 Wenger v přestupových obdobích průměrně vydělal 4,4 milionu liber. Pozorohudný byl například přestup Nicolase Anelky, jenž do Arsenalu zamířil z Paris Saint-Germain za 500 tisíc liber a následně odešel do Realu Madrid za 22,3 milionu liber.

Wenger v Arsenalu mimo jiné změnil i tréninky a denní režim, hráčům zakázal nezdravé jídlo a pití. Díky Wengerovi si tak svou kariéru mohl prodloužit Tony Adams, který měl velké problémy s alkoholem. Změna režimu v Arsenalu pomohla i Nigelu Winterburnovi, Leemu Dixonovi či Martinu Keownovi.