Highbury
Highbury bylo stánkem sídlícím na severu Londýna a zároveň domovem Arsenalu v době od 6. září 1913 do 7. května 2006. Název nesl podle místa, kde se nacházel. Fanoušci mu společně s vedením klubu dali neoficiální jméno „The Home of Football“, v překladu domov fotbalu.
Highbury bylo vybudováno v roce 1913 v místě nové rekreační oblasti. Poté bylo dvakrát rekonstruováno - poprvé to bylo po 30 letech a podruhé na přelomu 80. a 90. let. Později se musela snížit kapacita stadionu, což klubu vynášelo méně financí za vstupenky.
V roce 2006 se Arsenal přestěhoval na mnohem větší Emirates Stadium a Highbury čekala velká změna - na jeho místě totiž vyrostly apartmány. Highbury nebyl jen domácím stadionem Arsenalu. Na jeho trávníku se odehrálo i několik zápasů anglické reprezentace, semifinále FA Cupu, ale zavítalo sem i další sporty jako baseball, box a kriket.
Historie stadionu
Stadion byl vybudovaný v roce 1913 a Woolwich Arsenal se na něj přestěhoval z Manor Ground v Plumsteadu. Jeho stavba trvala velmi krátce a navrhl jej architekt Archibald Leitch, který se v té době zasloužil o výstavbu několika dalších stadionů. Výstavba Highbury vyšla na 125 tisíc liber. Když se stadion poprvé otevřel, nebyl ještě stoprocentně dokončený.
Prvním zápasem na Highbury bylo v sezoně 1913/1914 utkání s Leicesterem Fosse v rámci druhé divize. „Gunners“ vyhráli 2:1 a prvním střelcem na novém stánku byl Tommy Benfield z Leicesteru, prvním střelcem Arsenalu se stal George Jobey. První zápas reprezentace Anglie se zde odehrál v roce 1920.
Úvodní změnou na Highbury bylo přebudování tribuny West Stand, která se upravila podle návrhu designera Claude Ferriera a Williama Binnieho ve stylu Art Deco. Otevřena byla v roce 1932. Téhož roku 5. listopadu byla lokální stanice metra pojmenována Arsenal. Dříve nesla název Gillespie Road. Byla také rozebrána tribuna East Stand, která se přebudovala opět do stylu Art Deco. Její úprava výrazně překročila rozpočet - úprava West Stand stála 45 tisíc liber, zatímco East Stand vyšel na 130 tisíc liber. Další novinkou byla střecha nad North Bank.
V následujících 50 letech se stadion měnil velmi zřídka. Nejvíce obměněna byla severní tribuna, jelikož byla v době druhé světové války bombardována a musela být zrekonstruována. Střecha North Bank byla upravena v roce 1956. V roce 1951 se poprvé Highbury rozsvítilo, byly totiž přidány reflektory. Stalo se tak 17. října 1951 při utkání proti Hapoelu Tel Aviv. V roce 1964 se na Highbury nainstaloval vyhřívaný trávník.
Na počátku 90. let byla zveřejněna Taylorova zpráva o tragédii v Hillsborough. Podle něj by na stadionech měla být sedadla. V roce 1992 tak byla zbourána tribuna North Bank, kam chodili nejvěrnější fanoušci „Gunners“. O rok později stála na tomto místě nová tribuna se sedadly.
Fakta
Před uzavřením stadionu se tento fotbalový stánek skládal ze čtyř plně osedlaných tribun. Za brankami byly tribuny North Bank a South Stand (známá jako Clock End). Podél hřiště byly tribuny East Stand a West Stand.
Na Highbury bylo přesně 38 419 míst (12 500 na North Bank, 11 tisíc na West Stand, devět tisíc na East Stand a šest tisíc na Clock End).
Před zmiňovanou Taylorovou zprávou, tedy když ještě na stadionech nemusela být sedadla, se na stánek Arsenalu vešlo až 60 tisíc fanoušků. Nejvíce příznivců přišlo 9. března 1935, kdy se Arsenal doma utkal se Sunderlandem (0:0). Na Highbury tehdy zavítalo 73 295 diváků.
Highbury bylo známo především pro své nízkorozměrové hřiště (100x67 metrů) a pro svůj velmi kvalitní trávník. Jedním z nejlepších správců trávníku Steve Braddock i jeho nástupce Paul Burgess několikrát získali ocenění pro nejlepšího spráce (FA Premier League Groundsman of the Year).
Čas na změnu
Arsenal se 7. května 2006 s Highbury rozloučil, když se přestěhoval na větší Emirates Stadium. Na Highbury posléze vyrostly obytné apartmány s malým parkem.
