Záložník Jack Wilshere, který během reprezentační přestávky nechyběl ve výběru anglické reprezentace, vyjádřil své nadšení nad tím, že se během posledních měsíců stal více zodpovědným člověkem. A to jak na hřišti, tak i mimo něj. Zároveň dodává, že s jeho rostoucím věkem tak přichází větší očekávání, která musí naplňovat.

Od svých šestnácti let, kdy se stal nejmladším hráčem v historii Arsenalu, který kdy zasáhl do zápasů Premier League a Ligy mistrů, si dnes jednadvacetiletý hráč vytvořil silnou pozici v týmu a stal se jeho nedílnou součástí. Ačkoli se mu nevyhnulo dlouhodobé zranění, které ho vyřadilo na dlouhé měsíce ze hry, nasbíral Wilshere za „Kanonýry“ už celkem 113 startů.

Díky tomu, že působí v profesionálním fotbale od mládí, cítí nyní sílu a odhodlání pomoci kapitánovi Thomasi Vermaelenovi a jeho zástupci Mikelu Artetovi ve vedení týmu na hřišti i v šatně. Velký podíl na jeho dospění a převzetí velké zodpovědnosti má jistě i jeho role již dvojnásobného otce.

„Když se stanete poprvé i podruhé otcem a máte malou holčičku, donutí vás to přemýšlet o životě. Své děti postavíte na první příčku. Než mi bylo osmnáct, dělal jsem si, co jsem chtěl. Mohl jsem se po návratu z fotbalu natáhnout a dlouhé hodiny spát, jít s kamarády na večeři či něco podobného.“ 

„Jakmile se narodil Archie, věci se změnily, on se stal tím hlavním a chtěl jsem být jen s ním. To samé se děje i s druhým dítětem. Teď jsem velmi zaneprázdněný, na kamarády není čas. Jdete na fotbal, poté se vrátíte domů, trávíte čas s dětmi a večer v deset jste v posteli. Mnohé se změnilo a díky tomu jsem hodně dospěl,“ řekl Jack Wilshere k velkému zlomu v jeho stále mladém životě.

Zodpovědnosti se nenaučil jen mimo hřiště, ale i přímo na něm. A to díky zkušeným hráčům, kteří jsou součástí aktuálního týmu, ve kterém je dle jeho slov nejlepší atmosféra, jakou kdy v kabině zažil.

„Momentálně panuje v kabině asi nejlepší atmosféra, jakou jsem kdy zažil. Je tu mnoho zajímavých osobností – lidé vtipní i seriózní nebo profesionálové, kteří chtějí pracovat a nemají rádi chození pozdě, tudíž v týmu panuje velká disciplína. Z týmu, do kterého jsem poprvé pronikl, už odešlo hodně hráčů a já jsem jeden z těch, kteří tu stále jsou, stejně tak i Bac. Ale jsem jeden z mála záložníků, kteří tu jsou už delší dobu.“ 

Dále také rodák ze Stevenage zdůraznil důležitou roli a přínos Mikela Artety a dodává, že by chtěl jednou být kapitánem A týmu Arsenalu, stejně jako v týmech do 16 a 18 let. „Mikel, který byl v Evertonu kapitánem, k nám během té doby přestoupil a dnes je už zástupcem kapitána, což se projevuje i na jeho chování mimo hřiště. I když byl zraněný, nechyběl v šatně a podporoval nás. Sice cítím zodpovědnost, ale naštěstí mám kolem sebe hráče, kteří mi hodně pomáhají. V tomto klubu jsem vyrost a byl kapitánem v týmech do 16 a 18 let a minulou sezónu jsem dostal kapitánskou pásku na dvacet minut. Byl to krásný pocit. Chtěl bych být vůdcem tohoto klubu.“

Odchovanec Arsenalu se začal permanentně zabydlovat v sestavě Arséna Wengera v sezóně 2010/ 2011 a sám věří, že jeho výkon v domácím utkání s Barcelonou, kdy katalánský klub na Emirates Stadium padl, se stal klíčovým bodem v jeho kariéře.

„Ten rok jsem se hodně zdokonalil. Pamatuji si některé zápasy, ve kterých jsem cítil zlepšení, proniknutí do sestavy a poté zápas s Barcelonou, po kterém jsem cítil, že jsem se obrovsky zlepšil.“

Jak čas plyne a hráč se stává zkušenějším a vyvíjí se, zvyšuje se úměrně i očekávání fanoušků. Každá chyba se tak čím dál více počítá. A Wilshere si je vědom toho, že čím bude starší, tím těžší bude naplnit očekávání a naděje do něj vkládané.

„Myslím, že jakmile trochu dospějete, vše se stane těžším. Když je vám osmnáct, můžete udělat malou chybu a někdy ztratit míč. Lidé řeknou, že se hráč stále učí, ale když je vám jednadvacet a hrajete za reprezentaci, musíte neustále hrát, jak nejlépe umíte. Očekávání nejsou nikdy malá, a když se podíváte na vývoj některých hráčů, tak po překročení jednadvaceti či dvaadvaceti let pro ně bylo najednou vše těžší. Tady se právě projeví váš charakter. Musíte jen pokračovat v práci a tréninku,“ zakončil rozhovor hráč nosící dres s číslem 10.