Theo Walcott

Věříme, že tohle by mohl být náš rok, říká Walcott. Talent bez trofeje

09.12.2013, 17:30 – Monika Gordíková / standard.co.uk

Theo Walcott ještě nikdy nezvedl nad hlavu žádnou fotbalovou trofej. Teď je ale, stejně jako jeho spoluhráči, plný víry, že aktuální přístup pasuje Arsenal do role šampiona. Považuje také za zbytečné kupovat útočníka, na pozici hrotového forvarda totiž vidí sám sebe.

Když se reportér listu London Evening Standard zeptá Thea Walcotta, jaká byla jeho poslední trofej, následuje dlouhá pauza. „No… Počítá se Emirates Cup?“ odpoví otázkou. „Spíš ne,“ odvětí novinář. „Když jsem přišel, byli jsme ve finále Ligového poháru… ne. FA Youth Cup v Southamptonu? Zatraceně, nemůžu si vzpomenout,“ uleví si po chvíli čtyřiadvacetiletý hráč.

Je až s podivem, že hráč takového nadání musí tak silně lovit v paměti. Arsenal brzy vstoupí do devátého roku plného očekávání, posledním úspěchem byl FA Cup v roce 2005, rok předtím, než se Walcott stal „Kanonýrem“. Se Southamptonem se probojoval do finále FA Youth Cupu, ale jeho tým podlehl Ipswichi v prodloužení.

Po tom všem není žádným překvapením, že Walcottova motivace pro dotlačení milovaného klubu k úspěchům je výraznější než u jiných hráčů.

„Každý se chce po skončení kariéry ohlédnout a vidět za sebou úspěchy. Taky se toho dočkám. Řekl bych, že teď je na tom tým po všech stránkách nejlépe od té doby, co jsem přišel. Taková atmosféra v kabině nikdy nebyla. Hráči jsou silnější, máme nejlepší sestavu. Věřím, že tohle by mohl být náš rok,“ říká Walcott. Jeho optimismus je opodstatněný. Arsenal vede ligu o pět bodů. To se už dlouho nestalo.

Někdy se chce říct, že klub složil maturitu z profesionalismu, který nebyl vždy zřejmý. Vrátil se například k tradici spočívající v nošení obleků při příjezdu na zápasy. Týmové srazy, jejichž úkolem je stmelit partu, působí více dospěle. Turnaje hrané na playstationech nahradily týmové sedánky nad jídlem organizované Mathieu Flaminim, Mikelem Artetou a Thomasem Vermaelenem. Online FIFA turnaje už nejsou na programu dne, což Walcott zdůvodňuje se širokým úsměvem. „Nemá to smysl, protože bych stejně pokaždé vyhrál. Konkurenceschopnost byla úplně pryč,“ vtipkuje.

Podle Walcotta měl tým vždy lídry, ale až teď prý vycházejí ze svých ulit a nejen že v kabině občas něco prohodí, ukazují se jako vůdčí osobnosti také na hřišti. „Soustředíme se na sebe. Každý může říct, že nejsme dost dobří na to, abychom vyhráli, ale my jsme na prvním místě a každý hraje skvěle. Musíme se teď připravit na náročné zápasové období. Každý má tendenci pokukovat po tom, kde by mohl být na začátku dalšího roku. Víra a důvěra nám nechybí a hrajeme krásný fotbal. Myslím, že teď nás nikdo nemůže porazit,“ emotivně vypráví čtyřiadvacetiletý fotbalista.

Jednou z mála pochybností, které se vznáší nad úvahou o zisku titulu, je nedostatečné krytí zad Olivieru Giroudovi, i přes povedený gólový návrat Nicklase Bendtnera. Němec Lukas Podolski jako hrot zatím nepřesvědčil a navíc se po zranění teprve vrátil k tréninku. Logicky tak mnoho jedinců považuje za nutné tento nedostatek eliminovat v lednovém přestupovém období a zůstat tak na stezce vedoucí k titulu. Ale Walcott je stále skálopevně přesvědčen, že právě on je tím vhodným útočníkem.

Nikdy se netajil svou touhou napodobit Thierryho Henryho v přerodu z křídelníka na osamoceného útočníka. Walcottův pohled na vlastní budoucí herní pozici byl také jistým problémem při vyjednávání o nové smlouvě. S příchodem a adaptací Oliviera Girouda se ale Walcott přesunul na křídlo.

„Jsem úplně jiný než Ollie, takže když se manažer rozhodne nechat ho odpočinout a postaví tam mě, bude to fajn. Ale to je rozhodnutí manažera a já se s ním nebudu hádat, a to zejména, když jsme první v lize. Pořád věřím, že jsem útočník, ale s ohledem na to, jak tým hraje v tomto složení, je to obtížné.“

Mnozí se domnívají, že Walcott nemá potřebné fyzické parametry, aby zvládl hrát osamělého vojáka vpředu v systému Arséna Wengera, on ale věří, že je plnohodnotnou alternativou za elegantního Francouze.

„Rozhodně bych na tomto místě mohl hrát, protože bych tam mohl dělat spoustu věcí, které dělám i v záloze. Minulý rok jsem byl nejlepším střelcem Arsenalu a nejlepší anglický střelec, takže nějaká úroveň tam určitě je,“ pokračuje.

Rok 2014 by mohl tím největším ve Walcottově kariéře, Arsenal bude tlačit za úspěchy a také pravděpodobně nebude chybět v sestavě Anglie na světovém šampionátu v Brazílii.

„Je vzrušující být potencionálním členem týmu, který pojede na mistrovství světa a zároveň být v Arsenalu, který se svým současným stylem hry míří za titulem. Ne moc hráčů dostane šanci si v Brazílii zahrát. Doufejme, že rok 2014 bude pro mě osobně fantastický.“

Kdoví, možná si dokonce bude muset doma konečně vyhradit skříň na trofeje.

Profily souvisejících hráčů:

Nejčtenější články

Kam pokračovat?
Reklama