Abou Diaby se pro oficiální stránky Arsenalu rozpovídal o návratu po nepříjemném zranění, o brazilském šampionátu, o vítězné mentalitě týmu i o své touze být pevným článkem kádru.

Pro většinu fanoušků byl květnový zápas na půdě Norwiche docela všední venkovní výhrou. Čtvrtou pozice v lize už měl Arsenal zajištěnou, myšlenky se spíš začaly stáčet k následujícímu víkendu a finále FA Cupu ve Wembley. Ale pro Abou Diabyho bylo utkání na Carrow Road nesmírně významné. Přesně 11. května oslavil své 28. narozeniny, ale co je ještě důležitější, za první tým nastoupil poprvé po 14 měsících, během nichž léčil zraněné koleno. Na hřišti nahradil v 74. minutě Tomáše Rosického.

Tím pro něj konečně skončila úloha pacienta. Rehabilitace byla záměrně pomalá, naordinovaná na míru jedinci, který měl nohu zraněnou již v minulosti. Od příchodu z Auxerre v roce 2006 měl Abou Diaby trablů, jako jiný nemá za celou kariéru. V posledních osmi a půl letech odehrál 179 zápasů. Za sebou má rok tvrdé práce a teď chce sklízet plody své trpělivosti a odhodlanosti.

Jak jste cítil při comebacku proti Norwichi?
Byl to skvělý pocit, protože jsem na tu chvíli čekal tak dlouho. Během rehabilitace jsem tvrdě pracoval, abych mohl zase hrát, takže jsem byl moc šťastný. Měl jsem narozeniny a dostal krásné uvítání od fanoušků, bylo to prostě nezapomenutelné.

Bylo vaším cílem vrátit se ještě před koncem sezony?
Jo, chtěl jsem se objevit alespoň v jednom zápase. Byl docela úspěch toho dosáhnout, takže jsem byl rád, že se to podařilo.

Nebyl jste v akci od března předchozího roku. Byl jste před příchodem na hřiště nervózní?
Ne, opravdu ne. Většinou jste trochu nervózní, když jste tak dlouho mimo, ale nakonec to bylo v pohodě. A později jsem necítil ani žádnou bolest, cítil jsem se skvěle.

Musela být obrovská úleva přejít přes první utkání bez pocitu bolesti. Znamenalo to přeskočení velké překážky?
Samozřejmě, že tohle vám dodá jistotu. A když se cítíte dobře při běhu, říkáte si: OK, všechno je v pořádku. Teď už se můžu těšit na účast ve více zápasech.

Šel jste ten večer oslavit své narozeniny a návrat na trávník?
Ne, nedělal jsem zvláštního nebo speciálního. Byl jsem šťastný, že jsem se vrátil a teď už se chci jen těšit.

V minulém roce jste nicméně musel projít několika momenty, kdy se comeback zdál být hodně daleko, že?
Ano, ale já myslel jen na to, že jednou přijde. Nejdůležitější bylo, abych se vrátil fit a bez problémů. To bylo důležitější, než nějaké stanovování dat. Byl jsem prostě zaměřen na návrat, ne na nějaké datum.

Informoval vás Arséne Wenger, že má v plánu vás nasadit před koncem utkání?
Ne, neřekl nic. Byl jsem na lavičce už týden předtím při utkání s West Bromwichem na Emirates Stadium, takže jsem byl na tom stejně. Ale proti Norwichi pak přišel a řekl mi, abych se šel rozcvičit a pak mě zavolal, že půjdu střídat. To bylo skvělé.

Co se událo od tohoto utkání? Jaká byla příprava?
Plán zněl jasně: makat po celé léto. Po zápase s Norwichem jsem měl tři týdny volno a pak jsem se ve Francii zase vrátil k tréninku. Zaměřil jsem se na sílu a vytrvalost. Šlo to skvěle. Cítím se dobře a teď normálně trénuji se zbytkem týmu. Jsem rád, že jsem zpátky. Těším se na dobrou sezonu.

Myslíte si, že tým vstupuje do této sezony s menším tlakem poté, co se mu podařilo získat trofej?
Myslím, že ano. Všichni jsme si uvědomili, že můžeme něčeho dosáhnout. V minulosti jsme hráli dobře, aniž bychom něco vyhráli. V minulé sezoně jsme získali FA Cup a uvědomili si, že to jde. Myslím, že tohle je pro klub nový začátek. Když jednou zvednete nad hlavu trofej, chcete jich víc. Myslím, že do této sezony jdeme s touto mentalitou.

Byl jste se podívat ve Wembley na finále?
Jo, s rodinou a přáteli. Dokonce i v čase, kdy jsme prohrávali 0:2, jsme věřili, že se podaří vše obrátit. Byla to jen otázka času a ten pocit pak byl neuvěřitelný, a to i o den později při jízdě speciálním autobusem. Pro hráče a fanoušky to bylo skvělé. Takže teď je tu vítězná mentalita.

Jste si blízký s Yaya Sanogem, takže jste musel být za něj moc rád, když se ve finále trefil. Co podle vás může přinést týmu v této sezoně?
Yaya má velký talent a teď s ním musí pracovat. Jsem si jistý, že bude pro tým velkým přínosem.

Co říkáte na představení Francie na světovém šampionátu? Až do zápasu s Německem si nevedla zle.
Vedli si dobře. Cílem bylo dosáhnout na čtvrtfinále, což se povedlo. Podle mnoha lidí jsme měli nejsilnější skupinu, ale kluci všechny zápasy vyhráli. Myslím, že je to dobré znamení pro budoucnost. Didier Deschamps odvedl velmi dobrou práci.

Určitě máte stále ambice vrátit se do reprezentačního týmu, že?
Samozřejmě. Jsem ještě pořád mladý a chci být součástí týmu pro evropský šampionát, který se v roce 2016 bude hrát právě ve Francii. Didier Deschamps se mnou mluvil poté, co jsem se zranil, ale od té doby ne.

Vy jste sehrál velkou roli při kvalifikaci Francie na brazilské mistrovství, že ano?
Ano. Můj poslední zápas za Francii bylo první kvalifikační utkání proti Finsku. Vyhráli jsme 1:0 a já vstřelil ten jediný gól. Takže jsem jim pomohl se tam dostat.

Jaké jsou vaše cíle na klubové úrovni pro tuto sezonu?
Mým cílem je být fit, to je základ. Nemám ale v mysli nic konkrétního. Já prostě budu trénovat a tvrdě makat, abych hrál. Chci hrát.

Pořád tak moc milujete fotbal? Musely být i okamžiky, kdy jste ho nenáviděl.
Jasně, že ho pořád miluju. Bylo to těžké, ale kdybych ho přestal mít rád, nebyl bych tady. Budu se dál snažit, protože jsem ještě mladý a má se ještě na co těšit.

Změní zranění vás štyl hry?
Nevím, jestli to změní vyloženě styl, ale možná budu víc přemýšlet o charakteru hry, místo toho, abych tolik běhal. Možná budu na hřišti chytřejší, což přichází i se zkušenostmi.

Dobře, poslední otázka. Když se podíváte na podobu týmu, může vyhrát ligu?
Určitě. Už loni jsme byli blízko, ale ke konci trochu zpomalili. Vždycky jdeme do sezony s touhou vyhrát. Minule to byl FA Cup, doufejme, že v této sezoně to bude Premier League.