Úderem půlnoci se 1. září uzavřelo přestupové okno ve většině prestižních lig světa, včetně Premier League. Během něj utratily anglické kluby za přestupy více než 1,47 miliardy liber, což je částka, která znovu pokořila rekord prostředků užitých na nákupy jednotlivých hráčů. Jak si vedl londýnský Arsenal v porovnání s ostatními celky? A bude v nynější sezóně konkurenceschopný?

Pojďme se prvně zaměřit na zbylé kluby v ostrovní nejvyšší soutěži. Primát ve využití financí s přehledem drží Manchester City, který na vyztužení své defenzivy utratil více než 217 milionů liber: obránci Kyle Walker a Benjamin Mendy stáli téměř polovinu této částky. Dohromady se na tak Etihad Stadium objeví celkem šest nových tváří, o jednu více, než uvidí diváci londýnské Chelsea. Ta drží druhé místo s celkem slušnými 202 miliony, přičemž i ona cílila na posily do již tak kvalitní obrany. Za ní je dále Manchester United (170 mio), Everton (153 mio), Liverpool (90 mio) a Tottenham (61 mio). Arsenal je ve své podstatě až devátý s využitím pouhých 53 milionů za jediného hráče; celkově si tak stojí až za Watfordem i Leicesterem City. 

Na této statistice by s ohledem na fungování londýnského klubu v širší perspektivě nebylo nic špatného. Arsenal je znám jak svou rozvahou na přestupovém trhu, tak svou úspornou finanční filosofií. Podívejme se ale na přestupové období komplexněji: zaměřme se na příjem z prodeje a také na celkový počet příchozích hráčů do klubu. Tato čísla jsou zajímavá z několika důležitých faktorů. Za prvé, Arsenal je čtvrtý v pořadí co do inkasovaných peněz za přestupy nepotřebných hráčů. Takto klub získal více než 73 milionů liber, především z prodeje Alexe Oxlade-Chamberlaina do Liverpoolu (40 mio), Wojciecha Szczesneho do Juventusu (11 mio), Gabriela Paulisty, který se poroučel do Valencie (10 mio) a Kierana Gibbse, jenž putoval směr West Brom (7 mio). Tím pádem nám vychází, že klub vychází z přestupového období s profitem cirka 20 milionů liber.

Za druhé byl Arsenal nejméně aktivní co se týče dokončených přestupů, kdy zdárně dokončil pouze dva transfery (Alexandera Lacazetta a Seada Kolasinace, jenž přišel zdarma). Jaký to kontrast například s Evertonem, který investoval peníze z prodeje Romea Lukakua a přivedl 13 nových hráčů. Podívejme se ale spíše na celky, které by Arsenalu měly konkurovat v boji o Ligu mistrů: počet přestupů se pohybuje mezi čtyřmi (Liverpool) až osmi (Chelsea) novými hráči. To již o londýnském klubu leccos prozrazuje.

'Catalyst of change'. Opravdu?

Ivan Gazdis se před několika měsíci nechal slyšet, že v Arsenalu brzy nastanou změny. Zatím to tak ale příliš nevypadá, a vůči tomuto vyjádření jsou fanoušci skeptičtí či doslova ironičtí, zvláště po liverpoolském debaklu 0-4. Klub opustilo 22 hráčů - dva z nich tvořili tzv. 'british core', tedy britské jádro, které mělo tvořit základ sestavy celého klubu. Tato filosofie, s níž přišel Arsène Wenger před několika lety, tedy evidentně selhala. V tomto směru změna zcela určitě přichází: směr, kterým se francouzský manažer vydává, bude dozajista jiný. Ale kam konkrétně? To je základní otázka, kterou je potřeba si položit.

Odpověď na ni podle mého netuší ani samotný Wenger. Fanoušci očekávali v přestupovém období jediné: zbavení se nepotřebných hráčů a příchod takových, kteří by klub udrželi ve stále rostoucí konkurenci anglické ligy. Zatímco odchody hráčů se uskutečnily (byť ne takové, jaké by si příznivci londýnského celku tak úplně přáli), příchody nenastaly. Nutno sice podotknout, že Sead Kolasinac byl vynikající tah, stejně jako důvěra vložená do Alexandera Lacazetteho - ale počet dvou nově příchozích hráčů je prostě nedostatečný. Zvláště, když má Arsenal tak slabý střed pole; vždy výkladní skříň tohoto celku.

Klubu chybí hráč kvalit Cesca Fábregase anebo Santiho Cazorly, který je dlouhodobě zraněný a na první polovinu této sezóny se s ním nepočítá: klub jej nezařadil na soupisku. Granit Xhaka je médii tuto sezónu silně kritizován, Aaron Ramsey je daleko za svou skvělou sezónou 2014/2015, kdy dokázal vstřelit 10 branek a na dalších osm nahrát. Oba zmínění jsou sice první volbou francouzského manažera, nutno však podotknout, že proti Liverpoolu se oba dopustili závažných chyb, jež vedly ke gólům soupeře, a jejich lehkovážnost a nulová bojovnost zapříčinila naprostou prostupnost středem pole.

OFFICIAL: Arsenal have left Santi Cazorla out of their 25-man squad for the first-half of the Premier League season. pic.twitter.com/il9UpAMjQO

— ArsenalFanTV (@ArsenalFanTV) 2. září 2017

Kromě kvalitního záložníka, jehož příchod byl nutný, je potřeba též kvalitní křídlo. Zde je potřeba se pozastavit nad přestupovou politikou klubu. Arsenal měl tři měsíce na dokončení potřebného přesunu Thomase Lemara. Jisté je, že nabídky za tohoto hráče do Monaca zamířily - všechny tři odmítnuty zhruba v polovině období, načež Arsène Wenger komentoval danou situaci tím, že další nabídky poslány nebudou, jelikož hranice 50 milionů je ta hranice, za níž již odmítá jít. Ale pak ji nejspíše překročil - v poslední den přestupového období, po odchodu Alexe Oxlade-Chamberlaina, najednou v malém knížectví přistál fax, kde mělo být uvedeno 92 milionů. Monaco souhlasilo, hráč samotný souhlasil, ale najednou už nebyl dostatek času na zprostředkování tak velkého přestupu.

Sága Sánchéz u konce

Nabízí se otázka, proč klub jedná takto zmatečně, nekoordinovaně, amatérsky? Bylo již jasné po skončení loňské sezóny, že je zde několik hráčů, kteří chtějí Arsenal opustit stůj co stůj. Dozajista jimi byl Lucas Peréz a Mathieu Debuchy. Navíc, o Alexe Oxlade-Chamberlaina se celé léto usilovně zajímala Chelsea i Liverpool, a byť bylo v polovině srpna manažerem londýnského klubu výslovně řečeno, že hráč na sto procent zůstává, v poslední den přestupového okna odešel. Ani toto jednání pak nepůsobí profesionálně v rámci takového klubu, který vždy fungoval v rámci férového jednání a přístupu nejen k fanouškům, ale i k celé fotbalové obci.

Pokud by pak klub jednal v rámci nějaké koncepce, nabízí se jasné řešení toho, jakým způsobem měla být situace s těmito hráči vyřešena: protože pokud tomu tak nebylo, fanoušci sami viděli, jak část těchto hráčů působí svým výkonem na hřišti. Tady bych mínil detailněji ještě jednu situaci, a to problém Alexise Sánchéze. Jeho frustrace na hřišti (i mimo něj) je do očí bijící. Zachoval se tedy klub správně, když jej odmítl pustit za 60 milionů do City? Opravdu si Arsène Wenger myslí, že hráče přesvědčí během této sezóny k tomu, aby v klubu zůstal i přes všechna selhání, která v Londýně během jeho angažmá zažil?

Přestupové období skončilo a teď se nabízí otázka: zachoval se klub zachoval správně, když udržel @Alexis_Sanchez? #Arsenal #rebel https://t.co/7fZ5L1vG95

— David Lopaur (@DavidLopaur) 1. září 2017

Malý Chilan se totiž vymyká nynějšímu složení kádru: je bojovný, své emoce dává najevo, nebojí se vyříkat si nepříjemnou situaci na hřišti i se svými spoluhráči a to vcelku rázně. Jaký to rozdíl při pohledu na většinu hráčů, kteří hrají bez naprostého zájmu (a proto výsledky v posledních sezónách vypadají tak, jak vypadají). Situace je pro něj nepřijatelná a je s velkým otazníkem, jestli na ni dokáže zareagovat tak, aby neovlivnila jeho výkony v posledním roce jeho kontraktu. Ano: udržet Alexise je sice jasná zpráva, že Arsenal už není ten klub, co bude své hvězdy prodávat přímým konkurentům, ale aby se nakonec nejednalo o Pyrrhovo vítězství.

Jeden velký ... nepořádek?

Kritika se na klub, manažera a hráče valí ze všech stran. Ty doby, kdy si bývalí hráči dávali ruce před ústa, jsou dávno pryč. Amatérismus, jakým nyní Arsenal funguje, je červený hadr před býkem pro většinu britských komentátorů a zpravodajů. Zmínit mohu například Johna Crosse, redaktora deníku Mirror, který je taktéž autorem biografie o ... ano, hádáte správně, Arsène Wengerovi. I on se podivuje nad tím, jak se vcelku úspěšný klub mohl dostat do takové situace, v jaké nyní je. Tak či onak, dle slov anglického žurnalisty, však na tom bohužel není nic neočekávaného. 

Pokud by se Arsenal zbavil Sánchéze, hráčsky by disponoval kádrem na úrovni zhruba středu tabulky v Premier League. Všichni v Arsenalu to cítí, včetně samotných hráčů i vedení klubu, přičemž jejich nová dvouletá smlouva pro Wengera se zatím jeví jako velice špatné řešení. V loňské sezóně byl londýnský klub slabý a letos je, paradoxně, snad ještě slabší. Cross sice ví, že prodejem Sánchéze by klub naprosto odhalil karty ohledně svých minimálních ambic. "Když Wenger podepisoval novou smlouvu, zavázal se ke změnám. To teď ale působí spíše jako nesplnitelný slib, než jako cokoli jiného. Je to naprostý nepořádek, ale bohužel ne neočekávaný," psal v reakci na chování klubu (a to jsem měl při překladu slova 'mess' tendenci jej přeložit ještě více pejorativně).

A v kritice není sám. Se stejnými slovy se po zápase s Liverpoolem prezentoval Thierry Henry, který se po utkání nad výkonem Kanonýrů naprosto rozohnil. "Kde bych měl začít? U té stagnace? Nejsem vůbec překvapený tím, co se tam děje - říkal jsem to už na začátku celé sezóny. Přesně jsem tušil, jak budou vypadat ta počáteční utkání. Prohrát na Anfield Road se může stát, ale tady mluvíme o touze a odhodlání. Když jsem oblékal dres Arsenalu, byl to tým plný bojovnosti. Kam ta se vytratila? Styl hry je naprosto nepřijatelný a už během zápasu jsem chtěl odejít ze stadionu. Odmítám být spojován s tímhle týmem," nešetřil kritikou.

A přidávala se i bývalá legenda klubu, Ian Wright, který na Twitteru projevil nesouhlasné stanovisko ohledně setrvání Alexise v Arsenalu: "Je špatným řešením, nechat Alexise odejít příští rok zadarmo. Když tady být nechce, tak si laskavě vezměte ty zas*ané peníze. Jedná se o Arsenal, tak prokažte nějakou hrdost."

It's bad business to let Sanchez walk out next year for free.Take the F*****g money!He don't want to be there! We're Arsenal so some pride

— Ian Wright (@IanWright0) 31. srpna 2017

Podtrženo, sečteno: Arsenal funguje již příliš dlouho skrze staré struktury, které mu pravděpodobně nic nového nepřinesou. Stan Kroenke okázale prezentuje svůj nulový zájem o Arsenal jako takový, Ivan Gazdis je zase ředitelem, který nechce anebo nemůže měnit nynější přístup ke klubu a jeho chodu. Arsenal je tak odkázaný na Arsène Wengera, který je však silně zásadový a také konzervativní. Je naivní, čekat příchod jakýchkoli změn? I když bylo toto přestupové období jen dalším fiaskem, které znovu podráždilo fanoušky?

To, že se začínají ozývat stále silnější hlasy po změně uvnitř chodu z celého fotbalového světa, je zcela správně. Arsenal nefunguje zdravě, jeho tehdejší racionální a tradiční přístup je ztracen v nenávratnu. Bůhvíproč převládá amatérismus a neochota, přičemž z vedoucích pozic se toto přelévá níž, směrem k hráčům. Ti to samozřejmě cítí, že klub a jeho vedoucí představitelé nemají naprosto žádné ambice, a podle toho vypadá hra a nálada v kabině. Je potřeba ostrého zásahu a jisté je jen jedno: čeká nás poměrně turbulentní sezóna a to nejen z výsledkového hlediska.